Mezi lovci knih v pralesích antikvariátu

Romantická lovecká dobrodružství nejneočekávaněji bují v zátiších zdánlivého klidu, kde prach minulosti se slitovně klade na hřbety a ořízky knih na samé křižovatce uspěchané současnosti.

Na ulici řinčí budíky poplachů života – ty zpropadené polnice času – a tady uvnitř je ticho a slavnostní šerosvit jako ve vysoké katedrále, nebo v hlubokém pralese.

A je s podivem, že tomu tak je nejen u nás v Ul. 28. října, Kaprově, Skořepce, Karlově, ječné, Dlážděné, na Gottwaldově nábřeží, ale právě tak i na Kuzněckém mostě nebo na Arbatu v Moskvě, ale i v Schaftsburry road v Londýně, u bouquinistů na nábřežích a mostech Paříže, v Liu-li-čchang v Pekingu, kde milují knihy. Je jich mnoho. Je to veliká internacionála. Láska ke knize a touha po knize je podivuhodná věc – a dobrodružství s ní spojená jsou tedy zajisté dobrodružství milostná.

Ta touha není doslovně totožná s touhou po poznání. Je v ní mnohem více obdoby s touhou po vyvolené bytosti. Mít ji v rukou, mít ji doma, moci ji kdykoliv polaskat, prolistovat, pohlédnout na ni, číst v ní a znovu a znovu se přesvědčovat o jejích mimořádných vlastnostech, vděcích a vnadách, o jejím kouzlu a půvabu.

Ovšem, přirovnání svádějí a kdybychom pokračovali, došli bychom k nesouzvučným protikladům, neboť lovci si váží většinou více knih starých než mladých, více knih sešlých věkem a užíváním, než nedotčených autorských výtisků, odnesených přímo od nakladatele do antikvariátu. Přestaňme tedy hledat příměry a věnujme svou pozornost lovcům knih.

Lidé, kteří se vyskytují v neprostupných hvozdech antikvariátů, nejsou nikterak nápadní. Většinou se vyznačují tím, že raději věnují poslední groš za poškozené vydání nějakého svého oblíbeného nebo obecně slavného mistra, než na vydatný oběd, holiče nebo nový zimník, ač by v podstatě s hlediska čistě občanského vše tohle potřebovali víc než onu tenoučkou, ušpiněnou knížku.

Lidé v antikvariátech jsou těmi nejvděčnějšími a nejpovolanějšími dobrodružnými lovci knih a unikátů. Měli by tedy být předmětem nejlidštějšího zájmu – žel, tolik nelidské a nadto ještě obchodnické byrokracie veřejnosti, ale právě naopak všude na ně číhají příkoří a ústrky velice nespravedlivé.

Především nemají nikdy dost peněz, aby mohli dosáhnout svého vrcholného štěstí a koupit si všechny ty knihy, které vystopovali na své každodenní čekané, v lečích regálů a ještě teplé v doupatech nákupu.

Myslili byste, že lovci knih jsou na vyhynutí, že staromilci, bibliofilové, sběratelé, knihomilové, knihomolové a pensisti jsou kategorie odumíravších. Ale chyba lávky! Rodí se stále noví a možno říct, že většina lovců v přítmí krámů jsou mladí lidé. Je to touha po dobrodružství, která žene mladé lidi do objevných výprav a odvážných výpadů proti nepřeberné přesile knih v antikvariátech Knihy n.p. Někteří vyzbrojeni trpělivou důkladností svědomitě prolistují svazek za svazkem, jiní, věříce bláhově ve svou šťastnou hvězdu, náhodně vybírají a přece někdy najdou. Často se stává, že nádherná kořist, která jim přijde do rány, teprve objasní vlastní cíl jejich lovecké výpravy. Někdy se dva lovci utkávají v boji o současně objevenou jedinečnou příležitost a tak vznikají feudy a krevní msty mezi lovci – ba někdy i mezi antikvariáty.

Lovců knih je několik plemenných odrůd. Jsou lovci jedné jediné knihy, která jim věčně uniká a která jim chybí do nějakých sebraných spisů anebo kompletů. Možná – myslí si o nich své antikváři – možná, že ta kniha vůbec ani nevyšla. Tito lovci chimérické zvěře bývají dobrými chodci, neboť obejdou v týdnu všechny antikvariáty a zbytek času tráví korespondencí, takže se stávají jakýmisi pravidelnými řádnými dopisujícími členy venkovských antikvariátů.

Někteří sbírají to nebo ono, ale obvykle jen to, nebo jen ono, jiní číhají jen na cizí publikace, jiní neloví nad rok 1700; jedni hledají rytiny, jiní vazby, někteří jen úzký, uzoučký zájmový okruh. Ale jsou mnozí, kteří by nejraději koupili všechno. To jsou vyložení polygamisté, ale mezi lovci knih je to založení velice rozšířené a nakažlivé.

Lovci mají život těžký, neboť nenalézají pochopení ani v zaměstnání, v úřadě, ve škole, ani u rodinného krbu, když přinášejí domů hromady potrhaných knih a plní jimi všechny kouty v bytě, v rozporu s názorem manželky, že vydaných peněz „za tyhle saláty“ by bylo lépe vynaložiti na salát a jiné vitamíny pro děti, na botičky pro Aninku a na šaty pro ženu, která samozřejmě – jako vždy – nemá co na sebe. Lovci nesou svůj osud statečně a stávají se doma tajnosnubní. Ale za to, když se sejdou na cestě z lovu nebo na cestě na lov, uslyšíte v klasické myslivecké latině popisy bezpříkladných dobrodružství, proti nimž setkání se se lvy a tygry jsou dětskou kratochvílí. Šeptem sděluje jeden druhému, jak vystopoval inkunábuli a ocitl se tváří v tvář s ní sám a sám – a nemohla být jeho, neboť jemu došel prach či prachy. A druhý jej přebije zprávou, že v hejnu starých papírů našel list s rukopisem básně, o němž by se dalo tvrdit, že by mohl být rukopisem Karla Hynka Máchy. Ovšem, mezi lovci je to již hotová věc – neboť lovci knih nedovedou žít bez dobrodružství.

A pak si někdo bude naříkat, že náš život je udýchaný, přeschůzovaný, přeorganizovaný a šedivý, že nezbývá ani minuta času ani m² místa na neplánované dobrodružství.

Pojďte se mnou do hlubokých, neprostupných, ještě tak panenských antikvariátů, nebo do samých osad lovců knih, když se vracejí s kořistí z lovu. Pak teprve poznáte, kolik nás čeká napínavých, tajemných a svůdných dobrodružství.

A jsou to dobrodružství milostná, můj mladý příteli.